[Následující období - 2004/3.Q]

Komentované události - 2004/2.Q

28.6.2004 - Zjednodušení registrace a možnost změny hesla v databázi hovawartů
    Databáze byla doplněna formuláři, které zjednoduší regitraci uživatelů a umožní měnit uživatelské heslo.

22.6.2004 - Opětovné zpřístupnění databáze hovawartů
    1.2.2004 jsme na našem webovém sídle zpřístupnili databázi hovawartů pro hovawartí veřejnost a 31.5.2004 jsme ji přechodně znepřístupnili z důvodu jejího ohrožení díky nedostatečnému zabezpečení. Byla provedena některá bezpečnostní opatření. Jedním z nich, které asi nejvíce pocítí návštěvníci databáze a které bude asi přijato nejméně pozitivně, je zavedení tzv. registrace uživatelů, což je u komerčních systémů naprosto standardní záležitostí. Více se lze dočíst na úvodní stránce databáze hovawartů HWdB pod odkazem Registrace uživatele. Jsme přesvědčeni, že ti, kteří nemají žádné zlé úmysly, toto opatření pochopí.
Přepokládáme, že proces zaregistrování uživatele bude trvat zpočátku nejčastěji 1 den (v příznivém případě "přes noc"), později to bude otázka několika hodin.
    Dnes, tj. po 3 týdnech, opětovně zpřístupňujeme databázi hovawartí komunitě a doufáme, že jí opět začne přinášet užitek díky informacím, jejichž předností je dostupnost v jednom místě, rychlost vyhledání, uspořadatelnost, možnost "nahlédnutí do historie", ... .  zpět

19.6.2004 - Brigáda v naší 246. ZKO (základní kynologické organizaci)
    Po bouřlivých událostech v naší ZKO na konci března t.r. souvisejících s volbami nového výboru se situace začíná uklidňovat. Ještě neuplynuly celé 3 měsíce od zvolení nového vedení a už jsou vidět první pozitivní a zásadní konkrétní změny, na čemž má nesporně velkou zásluhu nově zvolený výbor. Přímým důsledkem toho je, že i atmosféra mezi členy ZKO je daleko příjemnější a člověk se i daleko ochotněji zúčastní dobrovolné brigády ve prospěch organizace.
    Když jsme se ráno něco před 9:00 sešli na brigádu a chtěli jsme odemknout dveře od klubovny, nešlo to, protože neznámý pachatel zalil zámkovou vložku kvalitním lepidlem (vysvětlení, kdo to mohl být, se přímo nabízí, ale důkazy nejsou). Byl to takový malý testík, zda lidi situace nevyužijí a neodejdou domů, anebo se pokusí nástrahu překonat. Nikdo se ani slovem nezmínil, jak to bývá obvyklé, že to výbor blbě připravil a že jdeme domů. Sice jsme se trochu zdrželi, ale do klubovny jsme se dostali a také jsme udělali celkově dost práce. Upravovalo se okolí klubovny, uklízela se hygienická zařízení v klubovně, čistily se odvodní kanálky u kotců, natíraly se dřevěné překážky, natíraly se čerstvě svařené stopovací značky, opravovalo se zábradlí u balkónu klubovny, ... .
    Po brigádě si ještě někteří zacvičili poslušnost. My s Ivym jsme vynechali, protože jsme včera byli na veterině na 3 násobném přeočkování a pes by měl mít nějaký den klidnější režim. zpět

18.6.2004 - Europes Ivanhoe dostal svůj pas (+ 3 injekce)
    Ke konci června měl Ivy termín, kdy měl být opět očkován povinně proti 1) vzteklině, 2) psince, infekčnímu zánětu jater, leptospiróze, ... . Už vloni jsme, po konzultaci s naším veterinářem, sloučili tato dvě očkování do jediného termínu a k tomu iniciativně přidali očkování proti borelióze (od klíšťat). Letos jsme to zopakovali ve stejném složení a Ivy tedy dostal najednou 3 injekce. 
    Návštěvy u veterináře jsme využili také k vystavení Euro-pasu pro Ivyho. Euro-pet-pas, přesně: "Pas pro malá zvířata" alias "PET PASSPORT", měl být původně povinným dokladem pro cesty do zahraničí již od 1.7.2004, ale prý se to odkládá až na říjen 2004. Na druhou stranu se přímo nabízelo nechat si zapsat nové očkování už do Euro-pasu a vědět, že při případné cestě v rámci EU (např. na Slovensko) už nebudeme muset někde něco shánět.   zpět

13.6.2004 - Mezinárodní výstava krásy v Praze
    Ačkoli bydlíme v Praze a přímo se nabízí, abychom se zdejší MVP každoročně zúčastňovali, tak dosud jsme tak neučinili. Letos jsme se rozhodli to změnit, o přihlášení se na výstavu rozhodlo i to, že jsme čerstvě složili zkoušku IPO-1 a překročili hranici bodů nutných k získání "velkého certifikátu", a mohli tudíž poprvé vystavovat ve třídě pracovní na mezinárodní výstavě. K tomu ještě krásný pocit, že nás nečeká dlouhá únavná cesta a že nebudeme muset vstávat v brzkých ranních hodinách (jako např. ve 2:00 v případě NVP v Ostravě), ale stačí v pohodě v 7:30.
    Na výstaviště jsme dorazili v 8:30, zaregistrovali se a poté nás čekalo další překvapení - výstavní kruh pro hovawarty (ale i ostatní plemena) byl v kryté hale. Na výstavu bylo přihlášeno původně 33 hovawartů (13 psů + 20 fen), zúčastnilo se 27 hovawartů (9 + 18), nejvíce nás překvapili pouze 3 účastníci ve třídě otevřené psů. My jsme vystavovali ve třídě pracovní a to sami. Mnozí by si proto možná řekli, že už máme CACe v kapse, ale my to tak rozhodně necítili - někteří rozhodčí ze zásady neradi dávají tituly ve třídě, kde je jediný účastník (což může potvrdit řada vystavovatelů). Psa předváděl Mirek a to na výstavním vodítku. Po nástupu do výstavního kruhu se Ivy choval rozumně a nechal si prohlédnout bez problémů osobně od paní rozhodčí zuby, stejně tak i pohlavní orgány. Pak přišlo předvedení psa ve výstavním pohybu, přes možné menší výhrady se Ivy předvedl spořádaně. Paní rozhodčí ocenila našeho psa takto:
Výstavní posudek: Pes střední velikosti, velmi pěkného formátu, výrazně harmonický v proporcích, hlava jemnější, mírně klínovitého tvaru, kterou kazí světlejší oko. A tyto dvě zmínky jsou jediným handicapem předvedeného psa, který je perfektně předveden ve výborné výstavní kondici. Jeho prezentace mě zaujala natolik, že tomuto psovi, přestože je jediný ve třídě, uděluji známku i titul.
známka a titul: výborný 1, CAC.
    A nakonec ještě poznámečku - získáním CACe na této výstavě jsme splnili podmínky pro získání Českého šampiona. Chce se říci "a zazvonil zvonec a pohádky je konec".  zpět

15.5.2004 - Klubová výstava Hovawart klubu ČR - Milovice
    Tato výstava byla pro nás v jedné věci učitým mezníkem - až dosud jsme vystavovali psa na řetízkovém (spíše řetězovém) obojku a obyčejném vodítku, které používáme běžně i na cvičáku. Připadalo nám to k hovawartovi, tj. k pracovnímu plemenu dost stylové. Nevíme přesně proč, ale výstava v Duchonce nás nějak inspirovala k tomu, abychom se, po více jak 2 letech od naší první účasti na výstavě, zamysleli nad tím, zda nezkusit na nějaké výstavě také výstavní vodítko (pod tím si představujeme vodítko-obojek v jednom kuse). Stálo to dost úsilí, než se nám podařilo během týdne sehnat pevnější kožené vodítko, které odpovídalo našim představám a které jsme zahlédli i u jiných vystavovatelů. Původně jsme si mysleli, že výstavní vodítko je záležitost estetického cítění, ale po prvních zkušenostech s ním se nám zdá, že má i své praktické přednosti. Velká a těžká oka řetízkového obojku s přispěním váhy karabiny vodítka způsobují, že při běhu v kruhu se obojek stále přetáčí a smýká a karabina vodítka sklouzává z šíje na hrdlo. Když se dobře nastaví stažení obojkové části výstavního vodítka, tak se žádné přetáčení a smýkání na krku neděje - no a esteticky to působí také o něco příznivěji. I když nám výstavní vodítko k žádnému mimořádnému úspěchu na této výstavě nepomohlo, přesto jsme na něj nezanevřeli a zkusíme ho ještě vícekrát.
    Vystavovali jsme ve třídě pracovní, kam bylo přihlášeno a nastoupilo celkem 6 psů. Ivy v kruhu běhal v pohodě a spořádaně, jak se sluší na psa ve třídě pracovní - zdálo se, že výstavní vodítko k tomu také přispělo. Ve vyřazovacím kole jsme uspěli a postoupili do odpoledního finále. V něm jsme ze čtyř účastníků zapůsobili na paní rozhodčí nejméně a skončili čtvrtí s následujícím oceněním:
Výstavní posudek: 3-letý celočerný pes, dostatečně široká mozkovna pouze s kratší čenichovou partií, lehce kratší ucho, skus nůžkový plnochrupý, světlejší oko, správná mechanika pohybu, dostatečné osrstění, kvalitní celočerná srst, klidný přátelský, výstavně správně předveden
známka: výborný 4.   zpět

14.-16.5.2004 - Hovawartí víkend v Milovicích
    Již potřetí jsme se zúčastnili multiúčelové akce Hovawart klubu ČR v Milovicích, v jejímž rámci se konaly již tradičně svod plemeníků, klubová výstava, bonitace a svod mladých. Na této akci oceňujeme především její společenský charakter, protože umožňuje setkání majitelé hovíků ve větším počtu, navíc s možností večerního posezení a povídání. Nestalo se nám ještě, abychom si z ní neodvezli nové a zajímavé postřehy a informace týkající se hovawartího dění.
    S ohledem na kongres IHF v září v Kroměříži byl letos "milovický víkend" přesunut z tradičního podzimního termínu na jarní. Díky tomu se nabídlo porovnání, jaký je rozdíl mezi podzimním a jarním termínem. Při tom určitě záleží na nátuře hodnotitele - nám se zdá, že jarní období má větší kouzlo: dny jsou delší a teplejší, pozitivně působí probouzející se, pučící a zelenající se příroda, večerní posezení venku si mohou dopřát i ne-otužilci, ... .
    Vedle společenského vyžití jsme si letošní víkend zpestřili účastí na klubové výstavě - o ní píšeme v samostatném komentáři.
    V pátek 14. se nám podařilo vyjet z Prahy poměrně brzy a okolo 16:00 už jsme byli v milovickém kempu. V té době zel kemp ještě takřka prázdnotou, když nepočítáme spolek seniorů, který obýval část kempu proti recepci. Ubytovali jsme se ve 2-lůžkové chatce, vybalili se, za branou jsme vyvenčili psa a na zatím volném prostranství v kempu jsme si s ním zacvičili a pohráli. Pak jsme zašli i se psem do takřka ještě prázdné kempové restaurace, kde vaří samá dobrá jídla a občerstvili jsme se. Mezitím se začal kemp plnit účastníky akce, takže jsme se průběžně zdravili se známými a zastavovali se s nimi na kus řeči - chvíli se psem, chvíli bez něj. Později, když jsme střídmě nakrmili psa (kvůli výstavě) a uložili ho k odpočinku v chatce, jsme si šli popovídat s hovawartisty do společnosti, která se utvořila již tradičně na magickém místě ohraničeném výstavními kruhy, grilem a chatkou se sudem piva. Protože nás druhý den čekala výstava, nepřeháněli jsme to a šli jsme spát chvíli poté, co se většina rozešla.
    V sobotu jsme si sice mohli teoreticky přispat skoro až do 9:00, ale již od 6 hod. začal v kempu takový šrumec, že se to nedalo. Po ranní hygieně jsme se zaregistrovali na klubovou výstavu a vyvedli Ivyho vyvenčit mimo areál. V místním obchůdku jsme zakoupili něco potravin a při snídani zhodnotili podle Katalogu výstavy, co nás čeká. Podle počtu přihlášených to vypadalo, že nástup do vyřazovacího kola budeme mít až někdy okolo poledne, což se také později potvrdilo. Z vyřazovacího kola v naší třídě jsme postoupili do finále.
    Po skončení všech vyřazovacích kol, před zahájením finále, se opět konala, stejně jako vloni na podzim, ukázka pracovního využití hovawartů v záchranářské službě. Přibližně tou dobou vrcholila ještě jedna tradiční akce, která začala už v brzké dopoledne - přítomní si mohli zadarmo, stejně jako na loňských Milovicích, pochutnat na sponzorském vepříkovi, k tomu se čepovalo pivo (příspěvek dobrovolný). Rádi bychom sponzorovi na tomto místě poděkovali, protože jsme si také pochutnali.
    Už po vyřazovacích kolech se začal vyprázdňovat kemp a po skončení finále výstavy to pokračovalo. My jsme se zašli najíst do restaurace i s Ivym, po pozdním obědě jsme si s ním zašli zacvičit a poté na procházku po obci Milovice. Mezitím začali do kempu přijíždět účastníci zítřejšího svodu mladých a bonitace. Poté, co jsme našeho psa nakrmili, tak jsme opět zašli do restaurace, protože jsme tady předpokládali koncentrovaný výskyt známých tváří. Ač jsme si původně myslili, že bychom díky přijatelnému počasí mohli s přáteli posedět venku, nakonec jsme zakončili večer v restauraci. Když jsme šli spát, tak jsme postřehli, že někteří hovawartisté dali přednost před zakouřenou restaurací právě posezení venku na čerstvém vzduchu.
    Poslední den pobytu, tj. neděli, jsme si užívali jako diváci svodu mladých, ale především bonitace. A z bonitace zase té nejatraktivnější části - posuzování povahy. Protože už máme na základě své vlastní loňské zkušenosti z bonitace slušné know-how, tak jsme mazácky zaujali divácky výhodné stanoviště - při počtu 25 bonitovaných hovíků bylo na co koukat. Po skončení této části bonitace jsme ještě chvíli sledovali svod mladých a ještě před jeho koncem jsme se rozloučili se známými a vydali se domů.
    Celkový dojem z celé akce: příjemně strávený víkend a relaxace.  zpět

4.5.-7.5.2004 - Jarný výcvikový tábor Slovenského HK na Duchonke
    Ještě před odjezdem jsme si, vedle běžných příprav na několikadenní akci, "trochu užili" s veterinárním potvrzením v souvislosti se vstupem Česka a Slovenska do Evropské unie k 1.5.. Zaprvé jsme jeli se psem do ciziny poprvé v životě a zadruhé od 1.5. do 30.6. (než začnou platit euro-pasy pro zvířata) existuje přechodné období, o němž ani náš veterinář ani úředníci státní veterinární správy nevěděli přesně, co vlastně platí při cestách do zahraničí v rámci EU. I když převládal názor, že už pro "kulaté razítko" na městskou veterinární správu nemusíme, přesto jsme se po několika telefonických konzultacích rozhodli, že nic nepokazíme, když si ho do očkovacího průkazu necháme dát.
     Na akci vyjížděli z Prahy Mirek sám s Ivym něco po 10:15 a jeli nejdříve do východních Čech k Holicím pro Majku, která tu byla na školení. Trvalo něco přes hodinu, než se Majka konečně uvolnila a než jsme už jako celá smečka vyrazili okolo 14:00 směr Slovensko->Duchonka. Za Brnem si Mirek najednou vzpomněl, že zapomněl vzít pro Ivyho misky na žrádlo, včetně stojanu, takže jsme chtěli něco náhradního zakoupit ještě v ČR, ale už se to nepodařilo. Na dálniční hraniční přechod Kúty jsme přijeli něco po 16:30. Odbavení proběhlo rychle - stažení okénka, pozdravení, podání obč. průkazů, kontrola dokladů uniformovanými strážci hranic obou republik najednou, převzetí OP zpět, pozdravení, vytažení okénka a jedem (inu - Evropská unie)! Na Ivyho, který se na hranicích vztyčil (do té doby cestou polehával), jen krátce pohlédli a vůbec je nezajímal jeho očkovací průkaz, natož nějaké kulaté razítko. V Senici jsme se na chvíli zastavili a utratili první slovenské koruny za náhradní umělohmotné krmítko a po menším zakufrování jsme dorazili těsně před 19:00 do Duchonky. Na cestě jsme tedy byly téměř 9 hodin, z toho asi 7 hodin jízdy, ujeli jsme asi 490 km - pes celou cestu snášel bez jakýchkoli problémů.
    Po vystoupení z auta v cíli jsme se ani nestačili rozkoukat, když se odněkud vynořila sympatická žena, představila se jako Eva Križová a informovala nás o denním programu a dalších důležitých věcech. Protože jsme ji měli z korespondence "zaškatulkovánu" jako organizátorku celé akce, trvalo nám chvíli, než nám došlo, že jsme se vlastně takto seznámili i s "úřadující" předsedkyní Slovenského hovawart klubu. Poté si nás převzal pan vedoucí, aby nás ubytoval. Jen co jsme se částečně vybalili, šli jsme na opožděnou večeři. Po návratu z večeře jsme dovybalili, nakrmili psa a zbytek dne strávili relaxací a posléze spánkem.
    Tábor leží v malebném prostředí asi 1 km od vodní nádrže s přehradou. Ubytování je ve zděných chatkách (spíše domcích) - my jsme přebývali ve dvoulůžkovém pokoji v chatce č. 4, kde jsou celkem 4 pokoje, společná kuchyňka, 1 společná sprcha, 1 společné WC, 2 společná umývadla, krb a malá hala s barevnou televizí, ... - více o areálu.
    Denní program vypadal takto:
7:00 výcvik stopování; 8:30 snídaně; 9:30 výcvik poslušnosti, nácvik na výstavy, příprava na bonitaci; 13:00 oběd; 15:30 příprava na bonitaci; 16:00 nácvik obran; 19:00 večeře.
    Důležitým organizačním opatřením byl zákaz volného pobíhání psů v areálu tábora. Účastníci výcviku byli rozděleni do dvou skupin - úplní začátečníci a pokročilejší. Zatímco velká většina přítomných zahájila výcvik již v neděli příp. pondělí, my jsme se k výcviku připojili až ve středu - přesto se nám zdálo, že jsme celkem bez problémů zapadli do již běžícího programu výcviku a nikterak ho nenarušovali.
    Ve středu 5.5. jsme vstávali na stopu v 6:30. V 7:00 jsme se vypravili se shromážděnou skupinkou pokročilejších stopařů asi 1 km pod tábor na louku s poměrně vysokou travou, kde se stopovalo. Na tábor jsme vyjížděli s jasným záměrem vyzkoušet si s Ivym cizí stopu, ale protože jsme se ještě moc neznali s výcvikářem ani s ostatními a nic jsme si předem nedomluvili, rozhodli jsme se pro "polocizí" stopu - stopu našlápla Majka, psa vedl Mirek. Ivy šel pěkně po stopě a označil i oba předměty - takže spokojenost. Při hodnocení stop jsme se blíže poznali s výcvikářem a zde přítomnými účastníky tábora. Výcvikáře jsme se zeptali, zda by nám mohl příští den našlápnout cizí stopu, protože chceme začít s nácvikem IPO−2. Mile nás překvapila bezprostřední vstřícná odpověď: "Pravdaže!" ve smyslu "vždyť od toho jsem tady".
    Po snídani jsme cvičili se skupinou pokročilejších poslušnost na asfaltovém hřišti v areálu tábora. Výcvik probíhal trochu jinak, než jsme zvyklí na našem cvičáku. Psi s psovody byli rozděleni do dvou stejných skupin, které se odebraly na protilehlé kratší strany obdélníkového hřiště. Tady byli psi odloženi a jejich psovodi se od nich vzdálili. Poté výcvikář vždy postupně vyzval jednoho z psovodů, aby se svým psem předvedli poslušnost podle jeho povelů, zatímco ostatní psi zůstávali v odložení. Ivy při cvičení opět prokázal, že jeho největší slabinou (a tedy i psovoda Mirka) je chůze u nohy, obzvláště na vodítku a obzvláště po předchozím delším odložení. K tomu, aby si Ivy trochu napravil reputaci, chyběly na cvičišti překážky, které jsou jeho silnou stránkou. Překvapivě se však blýskl při vykonávání skupin povelů "sedni-lehni-vstaň" a "vpravobok-vlevobok-čelemvzad", které již delší dobu speciálně necvičíme, protože v IPO samostatně nejsou - cviky vykonával pěkně a to jak u nohy tak i čelem předsednutý 1 krok před psovodem. Nemuseli jsme se stydět ani za odložení, protože byl asi jediný, který v něm vydržel po celou dobu výcviku. Výcvikář Jano komentoval průběžně výkon každé dvojice psovod-pes - pochválil dobře vykonané cviky, upozornil na nedostatky u špatně provedených a navrhl možný způsob nápravy. Čím dál víc jsme si začali uvědomovat, že to je kvalitní výcvikář, a jak čas rychle ukázal, tak dokonce velmi kvalitní. Musíme se přiznat, že jsme takovou kvalitu neočekávali. Po skončení výcviku poslušnosti následoval nácvik na výstavu: běhání v kruhu, ukazování zubů, ... . Zatímco adepti na bonitaci poté absolvovali poměřování bonitační šuplérou, my jsme se, už jako zbonitovaní (byť v jiném Hw klubu), odebrali do pokoje očekávat oběd.
    Po odpoledním klidu se začínalo v 15:30 nácvikem "obranné části" na bonitaci (posuzování povahy), kterého jsme se zúčastnili jen jako diváci. Tato část bonitace je jiná, než v Hovawart klubu ČR, a dost připomíná část oddílu obrany ze zkoušky ZVV1 "výslech pomocníka" a "přepadení psovoda při výslechu". Po skončení nácviku na bonitaci se všichni zájemci o nácvik obrany odebrali na asi 1 km vzdálenou pláž při vodní nádrži Duchonka. Tady si opravdu poctivě "odpracoval" své zaměstnání výcvikář Jano, tentokrát jako figurant. Věnoval se poctivě úplným začátečníkům a snažil se u nich vyvolat zájem o zákus a držení hadru či kůže. Věnoval se poctivě i mírně pokročilejším - snažil se posílit a rozvinout zájem o zákus a držení peška. Věnoval se poctivě i našemu psovi - vyzkoušeli jsme si na delším vodítku základní zákusy na rukáv, abychom se všichni tři trochu "poznali" a "sehráli". Myslíme si, že si Ivy ostudu v obranách rozhodně neudělal, a bylo pro nás velice milým překvapením, že šel do figuranta hned téměř naplno bez váhání a rozpačitého "seznamování se", k čemuž samozřejmě přispěl svým profesionálním výkonem figurant. Když dnešní výcvik skončil, měli jsme velice příjemný pocit z aktivně stráveného dne.
    Po večeři a nakrmení psa jsme poseděli v malé slovensko-české společnosti na zastřešené terase centrální budovy tábora. Většina účastníků tábora zůstala ve svých chatkách a sledovala probíhající MS v hokeji.
    Ve čtvrtek 6.5. jsme opět šli na stopy na stejné místo a ve složení jako předchozí den. Podle dohody nám výcvikář našlápl cizí stopu, bohužel však, jeden ze psovodů, který vedle šlapal vlastní stopu, "naši" stopu trochu narušil. Ivy šel stopu pěkně s nízkým nosem, první lom přešel, revíroval a sám se vrátil na stopu. Přešel také první předmět, takže byl do jeho blízkosti vrácen, aby ho našel, což se mu podařilo a označil ho. Druhý lom vypracoval pěkně, u druhého předmětu už si Mirek z důvodu nácviku pohlídal, aby Ivy předmět neminul (zkrátil vodítko, slovně upozornil "hledej" a když se pes přiblížil čumákem k předmětu, jemně škubl vodítkem), takže Ivy předmět našel a označil. Na to, že to byla naše historicky první cizí stopa, jsme byli spokojeni. Stejně tak výcvikář to vyhodnotil, že to nebylo špatné.
    Poslušnost a další aktivity před obědem proběhly podle stejného scénáře jako předchozí den. Ivy už měl očicháno hřiště, takže měl podat při poslušnosti lepší výkon. Chůze u nohy byla sice o trochu lepší, než včera, ale že by to bylo ohromující, to tedy ne. Zato se mu opět dařili cviky "sedni-lehni-vstaň" a to jak u nohy tak i čelem předsednutý 1 krok před psovodem. Dlouhodobé odložení bylo bez chybičky.
    Po poledním klidu a nácviku "obranné části" na bonitaci v areálu tábora se téměř všichni zase odebrali na asi 1 km vzdálenou pláž při vodní nádrži Duchonka k výcviku obran. Mirek dohodnul s výcvikářem Janem, že tam můžeme vzít zástěnu a že si zkusíme "revíry". V okamžiku příchodu na pláž začalo, vedle slušné zimy, hustě pršet, takže se všichni porůznu poschovávali pod stříšky zavřených prodejních stánků. Protože déšť neustával, vypadalo to, že dnes z obran nic nebude. Sotva však déšť trochu polevil (ale nepřestal) byli vyzváni přítomní účastníci, aby vytvořili kruh (nácvik obrany v kruhu), zatímco nám výcvikář Jano řekl, že máme počkat stranou. Nějak jsme nechápali celé to počínání a navíc jsme cítili určitou nervozitu přítomných. Posléze se nám dostalo vysvětlení - na tábor dnes dorazila výcviková referentka SHK, která byla dosud mimo a která se chtěla přesvědčit, jakého pokroku za dobu její dosavadní několikadenní nepřítomnosti dosáhli jednotliví účastníci tábora v obranách. "Prověrka" trvala hodně dlouho a všichni, včetně figuranta, byli promáčení, takže jsme se začali smiřovat s tím, že už dnes na nás nevyzbyde. I když jsme si za výcvik zaplatili a měli bychom na něj mít nárok, bylo nám mokrého a prochladlého figuranta líto a přišlo nám hloupé tvrdě trvat na svém. Výcvikář/figurant Jano nás opět mile překvapil, když trval na tom, že když jsme čekali 1,5 hodiny v zimě a dešti na obrany, tak si s naším psem zacvičí - a to i přes oprávněné a rozumné námitky činovnic SHK, že by neměl, že jde o zdraví. Vyzkoušeli jsme si ve 2 kolech revíry, vyštěkání a hladké zadržení s podporou dlouhého vodítka. Ivy se opět k práci na rukávu stavěl sebevědomě, takže jsme se, ač promáčení a prochladlí, vraceli do tábora spokojeni a s pocitem aktivně prožitého dne.
    Po večeři a nakrmení psa jsme opět poseděli v malé slovensko-české společnosti na terase a dozvěděli se spoustu zajímavostí týkajících se hovawartů nejen v SHK, ale i v našem Hovawart klubu ČR. Většina účastníků tábora opět zůstala ve svých chatkách a sledovala probíhající MS v hokeji.
    Pátek 7.5. měl obecně, ale i z našeho hlediska, značně jiný průběh než předchozí dny. Jednak k tomu přispěla objektivní skutečnost, že do tábora přijížděli v průběhu celého dne noví účastníci, kteří se chystali na sobotní výstavu či na nedělní svod mladých a bonitaci, a chtíc nechtíc narušovali dosavadní rytmus výcvikového programu. Také k tomu přispělo naše rozhodnutí, udělat si malý turistický výlet na nedaleký Topoľčanský hrad.
    Stopy od 7:00 však proběhly ještě normálně. Výcvikář nešel tentokrát na louku pěšky, ale svezl se autem, takže když jsme přišli na místo stopování, byla již "naše" cizí stopa našlápnuta. Když jsme vyšli na stopu, byla stará cca 25 min., po konzultaci s výcvikářem šel pes na kratším vodítku. Ivy šel pěkně s nízkým nosem, na prvním úseku ho "rozhodily" dva čestvě opuštěné "pelíšky" od zvěře (dle velikosti od srn), takže neodolal a očichal si je, ale na slovní povel "stopa-hledej" se celkem rychle vrátil k práci na stopě. Zbytek stopy už vypracoval pěkně, včetně obou lomů a označení obou předmětů - máme radost, že se nenaplnily obavy, že přechod z vlastní na cizí stopu bude obtížný (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo).
    Po snídani jsme se vydali - místo na výcvik poslušnosti - na pěší výlet na Topoľčanský hrad, který měl být vzdálen podle různých zdrojů 1 až 2 hodiny chůze. Hned kousek za táborem jsme pustili Ivyho navolno a nechali jsme ho tak po většinu cesty. Cestou, která vedla z větší části lesem, jsme absolvovali prudké klesání do údolí, kterým protékal potok, čehož Ivy využil k osvěžujícímu se ráchání v něm. Osvěžen pak chytil "rapla" a v následujícím krpálu směrem vzhůru, který jsme s funěním zdolávali, lítal jak motorová myš nahoru a dolů, přičemž se stačil mnohokrát vyválet a norovat v tlejícím listí, které se na cestě a v okolí nacházelo - vypadal jak mokré černohnědé prase s vetkanými listy a stonky v srsti (dobrá příprava na výstavu následujícího dne). Když jsme prudké stoupání zdolali, dostali jsme se na rozlehlou louku, po které jsme došli až k okraji obce Podhradie, která se rozkládá pod hradem - tady jsme Ivyho připnuli na vodítko. V místním obchůdku jsme si zakoupili malé občerstvení a pokračovali na hrad. Příznačné je, že vstup na hrad je na vlastní nebezpečí - to odpovídá jeho stavu. Je to vlastně rozlehlá zřícenina sestávající z množství zchátralých hradeb a obvodových zdí bývalých budov s jedinou výjimkou: zachovalou a zastřešenou hradní věží. Ta byla dle místních obyvatel ještě donedávna přístupná, ale protože tam výrostci pořádali mejdany a rozdělávali si ve věži (s dřevěnými schody a podlahami) oheň, tak věž uzavřeli pevnými železnými dveřmi. Výhled z hradu, který bývá údajně daleký, nebyl díky mlžnému oparu nic moc. Asi v 11:00 jsme se vydali stejnou cestou zpět, cesta byla opět velice příjemná, Ivy si zase dosyta užil volného pohybu. Do tábora jsme dorazili asi ve 12:30, takže jsme ještě v pohodě stihli "sváteční" oběd - brynzové halušky, na které jsme se těšili. Díky předchozí fyzické aktivitě se nám podařilo zdolat i kopec halušek na talíři, což se některým spolustrávníkům nepodařilo.
    Po odpoledním klidu začínal program už v 15:15 atraktivní ukázkou vyhledávání osoby. Hlavním aktérem byla téměř 10-ti letá černozn. hovawartka Alta Ranunculus a její psovodka polského původu z francouzského hovawart klubu. Fena má údajně složeny mimořádně obtížné stopovací / vyhledávací zkoušky (bohužel, bližší podrobnosti neznáme) a měla vyhledat figuranta Jana podle 7(?) předmětů, které zanechal na trase, kterou prošel před 7 hodinami a po které mezitím prošlo několik lidí a projelo několik aut. Fena šla navolno a překvapující bylo, že vůbec nešla s nízkým nosem a neustále jen větřila. Když našla první tři předměty, zdálo se nám to neuvěřitelné. Na další téměř kilometrové trase, po které nás diváky fena provedla, už však žádný předmět nenašla. Proto vypadalo neuvěřitelně, že nakonec ukrytého figuranta vypátrala. Její psovodka přiznala, že cíle bylo dosaženo úplně jinou cestou. Později při večerním posezení bylo jedním z aktuálních témat, jak si vše vysvětlit - má opravdu fena tak mimořádné schopnosti nebo tam fungovala námi nepostřehnutelná komunikace mezi ní a její psovodkou, která znala místo úkrytu, ale neznala přesně cestu, po které figurant šel?
    Po výše zmíněné ukázce absolvovali opět adepti na bonitaci zkoušku povahy a poté byl figurant "dán k dispozici" těm, kteří měli zájem vyzkoušet si ještě naposledy něco z obran, tentokrát v areálu tábora. Dostalo se i na nás a ve třech sériích jsme si vyzkoušeli další cviky z obran IPO s teprve krátce známým figurantem. To, že figurant Jano opravdu rozumí svému řemeslu, se prokázalo, když jsme zkoušeli "boční doprovod figuranta". Ivymu dělá problémy jít mezi figurantem a Mirkem, protože má nutkání "oždibovat" ochranný rukáv. Jano, jako první z figurantů, se kterými jsme dosud spolupracovali, přišel s nápadem či radou, jak ho to jednoduše odnaučit a hned jsme si ověřili, že to funguje. Figurant si prostě rukáv sundal a odložil stranou a Mirek s Ivym ho doprovodili několikrát tam a zpět, aniž by Ivy oždiboval - hned to využijeme na "domácím" cvičáku.
    "Volnými" obranami skončila výcviková část celého jarního výcvikového tábora. V té době byl již areál tábora obložen auty a všude vládl nezvyklý ruch. Kromě účastníků výstavy, svodu mladých a bonitace přijelo také několik účastníků výroční členské schůze SHK, která začínala toho dne v 19:30 po večeři. Schůzi, ze které máme několik zajímavých postřehů, bude věnován samostatný komentář.
    Večer, po skončení schůze a nakrmení psa, jsme příjemně strávili při dobrém vínečku ve větší slovensko-české společnosti na terase jedné z chatiček.
    V sobotu 8.5. se v areálu konala klubová výstava SHK, které se zúčastnila převážná část absolventů jarního výcvikového tábora, včetně nás - akci bude věnován samostatný komentář. Po skončení klubové výstavy v sobotu 8.5. jsme se asi okolo 15:00 rozloučili se sympatickými lidmi, které jsme už znali či v Duchonce nově poznali, opustili příjemný areál a vydali se směrem ku Praze. Domů jsme dojeli, po krátké zastávce na nákup v Břeclavi, těsně před 20:00.
    Co sdělit na závěr? Z celé akce si odvážíme hezké zážitky a dojmy a vůbec nelitujeme, že jsme museli vážit tak dalekou cestu (tam i zpět cca 900 km). Plně nám vyhovovala programová náplň tábora a poskytované možnosti v podobě profesionálně vedeného výcviku jsme s chutí využívali do poslední mrtě (i když ranní vstávání na stopy bylo velké hrdinství) - za rozumný poplatek jsme obdrželi velmi kvalitní službu. Když si ale člověk uvědomí, kolik peněz stojí "provoz" hovawarta, pak poplatek za výcvik činil jen nějaké promile - navíc jsou to, právě v případě hovawartů, dobře investované peníze.  zpět

1.5.2004 - Zvýšení uživatelského komfortu při práci s databází hovawartů
    V databázi byly upraveny programy tak, aby se zvýšil uživatelský komfort při práci s ní. K dnešnímu dni byla uzávěrka těchto změn.
    První změnou je progresivnější používání tzv. odkazů. Na zobrazených stránkách jsou nyní jména a názvy povětšinou specifikovány jako odkazy - stačí jediné kliknutí myší na dané jméno či název a okamžitě se zobrazí bližší informace. Tak se lze jednoduše pohybovat po celé databázi jen klikáním myší, tj. např. po rodokmenu, po sourozencích, po akcích, ... .
    Druhou změnou je zobrazování věku. Tak si lze udělat lepší představu, jak byl hovík starý, když se zúčastnil nějaké akce, či jaké bylo např. věkové složení hovíků na nějaké výstavě, na svodu, na bonitaci, ... .  zpět

20.4.2004 - Dnes měl Ivy 3. narozeniny - malé roční bilancování
    Dnes to jsou přesně 3 roky, co se narodil náš Ivanhoe, a podle odborných příruček už to je dospělý hovawart. Když bilancujeme uplynulý rok jeho života a našeho společného soužití od jeho předchozích narozenin, musíme souhlasit, že za tu dobu opravdu urazil velký kus k dospělosti. Pořád se nám ale zdá, že v něm zůstává dobře odměřený kousek temperamentního štěněte, které nám vůbec nevadí - ba naopak to "štěně" velice vítáme jako narušitele zaběhlých stereotypů při soužití a práci s ním.
    Ještě než se pustíme do ročního bilancování našich aktivit, je třeba se zmínit o tom, jak hodnotíme vývoj našeho psa z hlediska jeho povahy a fyzické výbavy. Za bilancovaný rok Ivy zmohutněl, zesvalnatěl a přibral asi 3 kg. Znatelný je přírůstek jeho fyzické síly. Zdá se nám, že jeho osrstění ještě narostlo a zhoustlo, což je v teplejším počasí neštěstí.
    Co se týká povahy našeho psa a jeho ovladatelnosti, byli jsme zvědavi, jak se to bude vyvíjet právě v období mezi jeho 2. a 3. narozeninami, protože známe několik hovawartů, kteří toto období "nezvládli" a stali se agresivnějšími a neovladatelnějšími. Ivy byl v bilancovaném období vystaven mnoha situacím, kdy byl přirozeně "testován" (pobyt ve veřejných prostorách, prostranstvích a dopravních prostředcích, pohyb mezi cizími lidmi, účast na hovawartích akcích, na cvičáku, na zkouškách, ...), a myslíme si, že výborně obstál. Ukazuje se, že má pevnou a vyrovnanou povahu, která se nezměnila ani v období přechodu do dospělosti (a když ano, tak k lepšímu), a ani znatelný přírůstek fyzické síly ho "nesvedl" na cestu agrese. Na druhé straně není žádný posera, který hned stáhne ocas mezi nohy.
    V oblasti rodinného soužití jsme za poslední rok zase o něco vyměkli a Ivymu trochu uvolnili morálku - zdá se, že už má z naší dřívější důsledné výchovy důležitá tabu natolik zafixovaná, že si to můžeme dovolit. Důležitým důvodem "k povolování opratí" je pracovní vedení našeho psa a jeho výcvik ve sportovní kynologii. Opravdu pozorujeme, že se to příznivě projevuje na jeho výkonech - my méně potlačujeme Ivyho osobnost, on to oplácí sebevědomějším, radostnějším a ochotnějším výkonem. Že bychom mu dali enormní volnost, to nehrozí - chceme mít i vychovaného psa. Více ho bereme do domu, o něco častěji v něm i přespává. Stále platí, že nesmí na křeslo, gauč či dokonce do postele (a ani se o to nepokouší), stále máme místnosti, které jsou pro něj tabu a při otevřených dveřích do nich jen zvědavě nahlíží. Ač se Ivy pohybuje po domě bez stálého dozoru, zatím nám neroztrhal žádné boty, sedací soupravu, kabely od elektroniky, ..., nesežral mobil, foťák, ... . Méně přísnější jsme, když ho láká naše jídlo na stole k očichávání. Dříve dostal okamžitě pohlavek (ne však hrubý) s důrazným napomenutím "fuj", nyní zůstáváme u slovního napomenutí.
    V bilancovaném roce jsme se také přestěhovali do nového domu. "Aklimatizaci" Ivy zvládnul rychle a bez problémů. Naše obavy z toho, že by v novém bytě dělal loužičky či bobíky, se ukázaly naprosto liché (ani jednou). Snad jediným problémem je to, že si umí sám otevírat dveře a ve starém domě to měl dovoleno. Byli jsme pyšní, jak máme šikovného psa, ale neviděli jsme si na špičku nosu. Už jsme v podstatě rezignovali na snahu o převychování Ivyho v tomto směru, protože pěkné a poměrně drahé vstupní dveře nového domku jsou od otevíracích pokusů Ivyho již natolik poškrábané, že už se nějaký škrábanec navíc ani nepozná.
    V oblasti pracovního vedení našeho psa si samozřejmě vysoko ceníme složení mezinárodní zkoušky pracovního psa IPO-1 se známkou "dobře". Základem tohoto úspěchu je podle nás prohloubení vzájemného vztahu a poznání mezi námi a naším psem, k čemuž zásadně přispělo pravidelné zaměstnávání našeho psa cílenými úkoly a hrou, v našem případě z oblasti sportovní kynologie, a výše zmíněné změny v jeho výchově. Naší výhodou je to, že práci s naším psem považujeme za určitý druh relaxace a že nás to baví. Snažíme se, aby to bavilo i našeho psa, ale ne všechny naše požadavky jsou o hře - v každém případě mu pracovní vytížení prospívá. Důležité je pro nás poznání, že je Ivy schopen absolvovat poměrně náročný výcvik ve sportovní kynologii. Jsme přesvědčeni, že to opět souvisí s jeho vyrovnanou povahou a také schopností učit se a proto nás láká pokračovat dále v pracovním vedení našeho psa a neusnout na vavřínech.
    V oblasti společenské jsme se v bilancovaném období zúčastnili jarního výcvikového víkendu v Oskavě, letního výcvikového tábora v Českém Brodě, letního výcvikového tábora v Oskavě, zářijového campingu v Milovicích, vánočního pochodu v okolí Chýnice a vítání jara s hovawarty na hradě Točník. Ne všechny akce byly čistě společenské, některé byly také výcvikové, některé byly také výstavní a bonitační (zářijové Milovice). Rádi se takových akcí zúčastňujeme, protože se člověk může mj. dozvědět zajímavé informace či se poradit o svých problémech s hovíkem.
    V chovatelské oblasti nás jednoznačně potěšilo úspěšné absolvování bonitace a uchovnění našeho psa v 1. třídě chovnosti v září v Milovicích. Ivy už je otcem 7 štěňat (z 1 vrhu) a jsme zvědavi, jaké exteriérové a povahové vlastnosti jeho potomci budou mít. Z tohoto důvodu čekáme, až štěňata povyrostou či dokonce absolvují svod mladých. Jinak se v chovatelské oblasti teprve rozkoukáváme a chytáme moudrosti.
    V oblasti výstav krásy jsme v bilancovaném období silně omezili účast na těchto akcích. Vedle dvou krajských výstav, kde se Majka měla "zaučit" v předvádění psa, jsme se zúčastnili klubové výstavy v Kroměříži a národní výstavy v Mladé Boleslavi. Celková bilance je vcelku příznivá: 3x V1, 1x V2 s tituly Vítěz třídy, r.CAC na klubové výstavě a CAC na národní výstavě. Nejvíce si ceníme výsledku V2 r. CAC na klubové výstavě, protože zde byla silná konkurence. I když výstavy nejsou naším středobodem vesmíru, chceme se letos několika výstav zúčastnit, dokonce i na Slovensku, které je pro české hovawarty zemí zaslíbenou (nemusí samozřejmě platit pro nás).  zpět

17.4.2004 - Složili jsme MEZINÁRODNÍ ZKOUŠKU PRACOVNÍHO PSA IPO−1 na pěkných 247 bodů
    I když byl Mirek přesvědčen, že Ivy má na zkoušku IPO−1 natrénováno, tak poslední výkony Ivyho, včetně generálky, přinesly pochyby o jejím úspěšném složení. Přesto dnes ráno Mirek s Ivym ke zkoušce, kterou pořádala naše ZKO, nastoupili. Majka zůstala doma, protože když je přítomna na cvičáku, Ivy ji pořád "hlídá" a občas mívá potřebu běžet se k ní pochlubit po nějakém vydařeném cviku - a to by se panu rozhodčímu nemuselo příliš líbit. Přípravu na zkoušky jsme zahájili již včera tím, že Ivy nedostal večer normální krmnou dávku, ale jen 1/4 kg rozpuštěného tvarohu ve vlažné vodě. Navíc jsme ho nechali spát v domě, aby ho nerušily hlídací povinnosti a pořádně se vyspal.
    Sraz na zkoušky byl kvůli registraci už v 7:30, zkoušky byly zahájeny s půlhodinovým zpožděním v 8:30. Ke zkouškám nastoupilo celkem 9 psů: 5 psů na IPO−1 (3 něm.ovč., 1 belg.ovč., 1 hovawart), 1 pes na IPO−2 (dobrman), 2 psi na IPO−3 (něm.ovč.) a 1 pes (něm.ovč.) na IPO−FH (mzn. zkouška psa stopaře). Zajímavé bylo, že dosud Mirek s Ivym vždy skládali všechny zkoušky za extrémního počasí: buď sněžilo, hustě pršelo, ... nebo naopak bylo přes 30 stupňů ve stínu, ... - no a dnes to byla první zkouška, kdy bylo počasí normální.
    Nejdříve jsme jeli všichni na stopy. Stopy pro IPO−2, IPO−3 a IPO−FH už byly našlápnuty předem (cizí stopa), ti, co šli na IPO−1, si pod dohledem rozhodčího našlápli vlastní stopu. Protože na Mirka padlo, že půjde na nášlap jako první, šli s Ivym i jako první na stopování - to bylo něco okolo 9:15. Hned úvod stopy začal dost nešťastně. Mirek uvedl Ivyho na stopu, ten předpisově nasál pach a bez okolků vyrazil klidně na stopu. Sotva si Mirek oddechl, že si dnes Ivy odpustil předvedení filmové role "kolchozník" (zastaví se a rozvážně obhlíží svěřené lány) a věnuje se stopě, zaznělo od rozhodčího odměřeně: "stáhněte psa ze stopy". První, co Mirka napadlo, že končí stopu a tím i celou zkoušku, ale nechápal proč. Po otázce rozhodčího "znáte dobře zkušební řád?" a doplňujícímu "jak smí být pes vybaven na zkoušku?" bylo jasno - zapomněli jsme Ivymu sundat antiparazitní obojek. Když Mirek tento obojek sundával Ivymu z krku, říkal si v duchu: zopakuje Ivy předpisový úvod stopy nebo znervózní? Ivy zachoval rozvahu a šel stopu pěkně - se zájmem, rovnoměrně, přiměřeně rychle, s nízkým nosem. Na prvním lomu udělal malý oblouček (−3 body) bez změny tempa a ztráty jistoty, první předmět označil zastavením a počkal až Mirek k předmětu dojde, zvedne ho a ukáže rozhodčímu. Po několika krocích od prvního předmětu se Ivy na krátkou chvilinku zastavil a čichal, což rozhodčí klasifikoval jako chybné označení neexistujícího předmětu (−1 bod), ale jinak pokračoval v pěkném výkonu. Na druhém lomu si zopakoval malý oblouček (−3 body) opět beze změny tempa a ztráty jistoty a zbýval mu poslední úsek zakončený předmětem. Ten opět prošel pěkně, ale předmět neoznačil tak jednoznačně, aby se to panu rozhodčímu líbilo (na chvíli se sice zastavil, ale sotva Mirek udělal pár kroků, aby k němu došel, Ivy se znovu rozešel), takže to bylo klasifikováno jako neoznačený předmět (−10 bodů) - škoda. Celková ztráta byla 17 bodů, což z obráceného pohledu představovalo nejen zisk 83 bodů, ale hlavně postup do "dalšího kola". Na stopě vypadli 3 psi v IPO−1 (2 něm.ovč., 1 belg.ovč.) a pes v IPO−FH. Mirek měl po splněné stopě jasno - dosáhli jsme prvního záchytného bodu a "nevrátíme se domů s ostudou".
    Po stopování jsme se vrátili na cvičiště, kde zkoušky pokračovaly "poslušností" a "obranou". Poslušnost začala až něco před 11 hodinou. Předtím však Mirek se znepokojením sledoval, jak se Ivymu, který je normálně zvyklý dopoledne odpočívat (po nočním hlídání), při čekání na poslušnost klíží oči a začíná ztrácet jiskru - ještě, že nebylo takové teplo a tolik slunce, jak původně slibovala předpověď počasí. Problém byl (a obecně bývá) totiž v tom, co se psem v hodinových pauzách mezi jednotlivými několikaminutovými akcemi. Nabízí se v podstatě 4 možnosti: dát ho do odkládacího kotce; uvázat ho na místě, kde nepřekáží a nevadí z hlediska zkoušek; postávat či popocházet s ním v místech, kde nevadí z hlediska zkoušek; nechat ho zavřeného v autě. Na cvičišti, kde jsme dělali zkoušky, odkládací kotce ani vhodné místo na uvázání nejsou. Postávání či popocházení se psem jsme si jednou zažili a je to hrozně únavné jak pro psovoda, tak i pro psa. Zbývalo jedině auto a díky bohu nesvítilo sluníčko, aby hrozil "skleníkový efekt".
    Na poslušnost nastupoval zase jako první Mirek a Ivy při nástupu na zkušební plochu nevypadal nijak čerstvě a soustředěně. To se projevilo hned při prvním cviku - chůze u nohy bez vodítka, kdy se Ivy táhnul jak lemroun a dostali s Mirkem odpovídajících 14 bodů z 20 možných. Mirek si v té chvíli říkal, že jestli se Ivy neprobere, úspěch je ohrožen - současně ho ale také napadlo, že by se možná měl probrat i on, protože vydává mdlé a nevýrazné příkazy. Hned v dalším cviku (sedni za pochodu) proto zvýšil důraz a rozhodnost svých příkazů a podle následného bodového ohodnocení to vypadalo, že to bylo správné vnuknutí ve správnou dobu - dostali jsme 9 bodů z 10 možných. Další cviky poslušnosti už Ivy absolvoval s jiskrou a poměrně přesně s malými bodovými ztrátami, takže celkový zisk za poslušnost byl 84 bodů. Nutno poznamenat, že ani jeden z cviků "nezazdil", dokonce i za (pro nás) obávanou "vysílačku" (vyslání psa vpřed s odložením) dostal neuvěřitelných 9 bodů z 10 možných, také všechny 3 aporty (hladký, přes 1m překážku a "Áčko") zvládl s minimální ztrátou bodů. Na poslušnosti odstoupil 1 pes (něm.ovč.) v IPO−3. Mirek s Ivym postupovali do "posledního třetího kola" a ani případný neúspěch v "obraně" už nemohl zkazit Mirkovi spokojenost z dnešních zkoušek.
    Situace s obranou byla totiž trochu složitější - na obrany byl totiž nominován figurant z naší ZKO, což vždy bývá považováno za jasnou výhodu pro "domácí". Protože jsme ale právě u tohoto nominovaného figuranta nedosahovali s Ivym v nácviku obran pokroku, "přešli" jsme k jinému - s ním nacvičujeme asi už půl roku, ten je vlastně pro nás "domácí" a u něho jsme počítali s úspěchem při zkoušce obrany s větší pravděpodobností. Za této situace Mirek moc nevěřil, že by Ivy obrany zvládl na potřebný počet (min. 70) bodů, takže byl celkem v klidu a bral to jako dobrou zkušenost na další zkoušku IPO−1. Navíc si také říkal, že se třeba v naší ZKO někdo chytí za nos a přestane dávat najevo, že nacvičování obrany s hovawartem je ztráta času. Na obranu jsme nastupovali asi ve 12:15 a bylo potřeba zase Ivyho probrat z útlumu. Díky jeho oblíbenému uzlíku (hračka), který ho snad vždy dovede rozhýbat, se to Mirkovi asi podařilo, protože Ivy "šel" hned od začátku obranu poměrně dychtivě. Důležité bylo, že Ivy "šel" bez váhání i "do figuranta", který mu moc "nesedí". Ještě uplynula příliš krátká doba na to, abychom vyhodnotili, co bylo příčinou, že si to Ivy s figurantem "rozdal". Buď byl Ivy tak rozkurážen úspěchem na stopě a poslušnosti (Mirek ho samozřejmě průběžně hodně chválil a povzbuzoval, navíc asi z Mirka přímo kapala spokojenost), že stačilo před obranou temným hlasem procedit mezi zuby "Ivyšu, je tam lump, půjdem na něj". Nebo Ivy cítil u figuranta tentokrát zájem o "spolupráci" místo obvyklého podceňování. Nebo obojí, kdo ví? Skutečnost je taková, že Ivy za plný počet bodů oběhl "revíry", se ztrátou 1 bodu udělal vyštěkání, se ztrátou 1 bodu provedl hladké zadržení. Nejvíce bodů 15 z 35 možných ztratil při cviku "obrana psa při hlídání" za nečistou práci na rukávě. Při "kontroláku" Ivy zabojoval a ztratil jen 3 body z 30 možných. Celkově obrana: 80 bodů, suma sumárum zkouška IPO−1: 83+84+80 = 247 bodů, tj. 82% - známka "Dobře". Mirek nechtěl věřit svým uším, ale na druhou stranu si myslí, že ten den byli s Ivym v dobré tělesné i duševní kondici a že si za svůj výkon složení zkoušky zasloužili. Mirek si také myslí, i když to zní asi příliš mysticky, že ten den cítil s Ivym jakési souznění a naladění na společnou frekvenci.
    Po skončení obran a potřebné administrativě následovalo vyhlášení výsledků, kdy rozhodčí, pan Zdeněk Sankot, doprovodil oznámení výsledků jednotlivých účastníků zkoušek ještě svým komentářem. Mirka přímo šokovalo, že mu pan rozhodčí radil, co zlepšit, až se bude připravovat a skládat zkoušky IPO−2. Že by někdo, kdo věří, že i hovawart může složit takovouto zkoušku? Na základě úspěšně složené zkoušky IPO−1 nám byl vystaven "Výkonnostní a výstavní průkaz psa".
    Ivy si touto složenou zkouškou věnoval hezký dárek ke svým 3. narozeninám, které bude mít právě za 3 dny. Je to náš šikovný pes.  zpět

12.4.2004 - Významná událost v databázi hovawartů
    V databázi hovawartů se podařilo dokompletovat údaje o všech bonitovaných hovawartech a o hovawartech, kteří se zúčastnili svodů mladých, v ČR za posledních 5 let, tj. v letech 1999-2003 včetně. Chybí údaje z první bonitace a svodu mladých v letošním roce 2004, tj. 27.3.2004 v Kroměříži. Po získání těchto údajů budou samozřejmě do databáze doplněny.  zpět

10.4.2004 - Za týden jdeme na zkoušku z výkonu IPO1 - generálka
    Protože za týden chce jít Mirek s Ivym na zkoušku z výkonu IPO1, rozhodl se, že si s spolu udělají menší generálku, jak na tom oba jsou. Ve středu (7.4.) na cvičáku Ivy radostně pracoval a pěkně prováděl jednotlivé cviky poslušnosti i obrany, zatím vykonávané izolovaně, nikoli v přesném sledu, jak jdou na zkoušce. Očekávané "hladké sjetí" generálky v pátek a sobotu (9.-10.4) však nevyšlo podle představ - asi skvrny na slunci, či co, ale nějak se nedařilo a z celkového pohledu dopadla generálka katastrofálně. Nezbývá než doufat, že si Mirek s Ivym už "své dny" vybrali včera a dnes a že to při zkouškách za týden snad ani nemůže být ještě horší.  zpět

[Předchozí období 2004/1.Q]