Z historie - rané začátky

Jak to začalo
    V říjnu 1998 jsme se přestěhovali z paneláku do zchátralého rodinného domu se zahradou. Na konci roku 1999 došlo k souběhu několika událostí, které nás přivedly k myšlence pořídit si psa. Vzhledem k tomu, že máme ke zvířatům a k přírodě obecně kladný vztah, bylo prvním impulsem právě přestěhování se. Líbí se nám psi velkých plemen a neuměli jsme si předtím představit, při našem stylu života, jak s takovým tvorem pobývat v panelákovém bytě - no a tato překážka padla. Dalším impulsem bylo, že se začala postupně zmenšovat naše rodinná 4-členná smečka. Naši 2 dospělí synové začínali žít v jiných smečkách a my jsme se zřejmě podvědomě snažili zaplnit jejich místo nějakým jiným tvorem. Účelově praktickým impulsem bylo, že jsme v říjnu 1999 zahájili rekonstrukci domu a současně s tím jsme začali uvažovat o budoucí ochraně našeho sídla - vedle elektronického zabezpečení by to mohl být hlídací pes. Za stávající situace bylo také zajímavé, že naše "prázdná" zahrada inspirovala přátele i ostatní k tomu, aby nás přesvědčovali o tom, že "na každé zahradě má být pes". No a tak jsme rozjeli akci "náš pes", resp. první etapu "Volba plemene".   [25.2.2003]

Volba plemene
    Stanovili jsme si požadavky, které by měl splňovat náš budoucí pes: měl by mít předpoklady k hlídání, měl by být přátelský a vyrovnaný, měl by být velký, aby vzbuzoval respekt, měl by být ovladatelný (cvičitelný), ... .   Při volbě plemene jsme v té době mohli vycházet, jako úplní začátečníci, jen ze svých zážitků se psy různých plemen, které jsme poznali při našich návštěvách (mj. německý ovčák, irský setr, velký knírač, boxer, německá doga, ...), a z povšechných informací. Tak se nám začal rýsovat první seznam, ve kterém byly plemena: německý ovčák, boxer, dobrman, ridgeback, velký knírač. Nikoli však hovawart! Abychom to měli jednodušší, Ježíšek nám na vánoce 1999 nadělil pod stromeček několik knížek o psech, takže jsme následující volné dny strávili pročítáním psích encyklopedií. Už ani nevíme, kdy jsme si všimli plemene Hovawart, ale protože splňovalo naše požadavky, přiřadili jsme ho na náš seznam. Dlouho to netrvalo, hovawart začal vést před německým ovčákem a záhy se stal hlavním favoritem "výběrového řízení" - a to jen na základě získaných informací a fotografií. Jsme asi raritou mezi majiteli hovawartů, že jsme se pro toto plemeno nadchli, aniž bychom ho do té doby viděli na vlastní oči. V té době jsme, jako úplní začátečníci, některé aspekty volby plemene úplně pominuli. Více o tom píšeme na stránce Naše postřehy - Volba plemene. Vcelku jsme již ale měli jasno: zaměříme se na sbírání informací o hovawartovi a jen negativní poznatky o tomto plemeni by mohly naší volbu zvrátit.    [25.2.2003]

Sbírání informací
    Především jsme, jako úplní začátečníci, ze začátku vůbec netušili, že kynologie je poměrně rozsáhle organizována nejen v ČR, ale i celosvětově, netušili jsme, že existují nějaké chovatelské stanice, že existuje nějaký Hovawart klub. Proto jsme hledali informace na obvyklých místech: v knihách, časopisech a na Internetu. I když byla na začátku roku 2000 dostupnost informací o hovawartovi, v porovnání se současností, nepoměrně horší, objevili jsme a zakoupili monografii v češtině věnovanou plemenu Hovawart od Heidrun Blasiusové (do současnosti přibyly v češtině ještě další dvě monografie: Hovawart - chov, výchova, výcvik od Nováka a Jak na to - Hovawart od Fábina). Také jsme začali pravidelně kupovat časopisy Svět psů a Pes přítel člověka.
    Někdy na konci jara 2000 už jsme měli vymyšlenou celkovou strategii: *) letos, tj. v r. 2000, si štěně pořídit nemůžeme, protože se na pozemku bude dělat spoustu stavebních prací, takže na péči o štěně by nebyl klid a ani čas, *) protože si Mirek bude vybírat v červenci a srpnu 2001 starou dovolenou a neplacené volno, aby dělal na stavbě domku, bylo by ideální, kdyby k nám náš nový hovík přišel někdy na přelomu června a července 2001 a Mirek by ho tak mohl mít v prvních měsících jeho pobytu u nás pod zvýšeným dohledem, *) chceme zvíře, které nemusí mít oba rodiče šampióny krásy, ale na druhou stranu chceme, aby případných odchylek od standardu bylo únosně, *) pokusíme se navštívit nějaký vrh štěňat (v té době jsme neznali přesný význam pojmu "chovatelská stanice") a prohlídneme si je, *) když se nám štěňata budou líbit nejen jako malá, ale i až povyrostou, a fena bude v roce 2001 rodit, tak budeme mít celkem jasno, kde si koupíme štěně. 
    Vedle sbírání informací z médií jsme chtěli také získat nějaké informace přímo od majitelů hovawartů. Ale kde takového majitele vzít, když jsme do té doby žádného neznali? Tak jsme to zkusili přes inzeráty nabízející prodej štěňat hovawarta. Ale ani tato cesta nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když se nám podařilo kontaktovat (3x) inzerát na prodej Hovawarta bez průkazu původu (vše údajně spojení hovawart-hovawart), tak po pár slovech bylo jasné, že tady se žádné zkušenosti o hovawartech nedovíme. Další inzerenti prodávající štěňata hovawarta byli daleko od Prahy, další neměli zájem o nějaké poskytování zkušeností, další se zdáli nekompetentní a kupodivu méně informovaní než my, další ..., až přece jen - na začátku července se nám podařilo domluvit s paní Cabajovou z Prahy-Vinoře, která byla ochotná věnovat nám svůj čas a ukázat nám chovnou fenu a 5 štěňátek těsně před tím, než opustí její chovatelskou stanice "Od Ctěnického háje". 5.7.2000 jsme tam zajeli a strávili jsme zde pěkné a příjemné odpoledne. Paní Cabajovou jsme zahltili spoustou dotazů, dozvěděli jsme se spoustu praktických informací, pohráli jsme si se štěňaty za přítomnosti feny - a byli jsme ztraceni. Úplně nás okouzlil jediný pejsek mezi štěňaty - černoznakatý Buck. Vtipkovali jsme, že kdyby si to jeho budoucí majitel rozmyslel a nechtěl by ho, že bychom si ho hned vzali. I když jsme měli naplánováno, že štěně si vezmeme až příští rok, tak nevíme nevíme, co bychom dělali, kdyby zůstal Buck zničeho nic bez majitele. I když nám naše strategie pro výběr štěněte nakonec nevyšla - byl to totiž poslední vrh této chovné feny a v blízké době se žádné další vrhy v této chovatelské stanici nechystají - přesto to byla velice podnětná návštěva.
    Uvedená návštěva měla pro nás ještě jeden zásadní význam. Dozvěděli jsme se, že existuje jakýsi Hovawart klub, který řídí chov hovawartů v ČR, že existují jakési chovatelské stanice, že Hovawart klub vydává svůj Zpravodaj, kde se lze dozvědět spoustu zajímavých informací, ... prostě vše je organizovanější, než jsme vůbec tušili. Dostali jsme také kontakty na vedení Hovawart klubu. Těch jsme brzy využili a 10.8.2000 jsme se (resp. Mirek) přihlásili do Hovawart klubu ČR. Zdá se, že jsme byli takovou menší raritou - byli jsme členy Hovawart klubu ČR a neměli jsme žádného psa. Zpětně si myslíme, že to byl ale dobrý krok, protože informace ze Zpravodaje Hovawart klubu se následně ukázaly jako cenné.
    Časem, v průběhu roku 2000, jsme ve svém okolí ještě objevili několik hovawartů a načerpali ještě něco vědomostí o hovawartovi jak z praxe, tak i z knížek. To už nám bylo jasné, že chceme hovawarta, že chceme zvíře s průkazem původu, že chceme samce a že by měl být černý se znaky, aby vzbuzoval větší respekt při hlídání dvora. Ostatní představy se teprve postupně formovaly.   [25.2.2003]

Výběr štěněte
    [Bude doplněno]

Rané mládí
    Náš pes se narodil 20.4.2001, domů jsme si ho přivezli 20.6.2001. Zpočátku jsme se věnovali především socializaci našeho štěněte a to jak ve vztahu k lidem, tak i ve vztahu ke psům.    [25.2.2003]

Základní výcvik
    Někdy okolo věku 5 měsíců našeho psa jsme začali řešit otázku, zda se psem chodit na cvičiště či nikoli a kdy eventuelně začít. Na jedné straně si lze leckde přečíst, že hovawart dospívá později a že by si měl užít štěněcí věk do svých 12 měsíců, tj. nemělo by se mu kazit štěněcí období výcvikem na kynologickém cvičišti. Na druhé straně jsme věděli o 3 konkrétních případech hovawartů-samců ze svého okolí, kterým nikdo právě štěněcí období výcvikem nekazil, a tito psi už se později nechtěli nechat za žádnou cenu sesadit z pozice šéfa, do které se nenápadně a plíživě dostali - pokousaní a ustrašení členové rodiny byli jasným důkazem.
    Při rozhodování, kdy na cvičák, jsme byli omezeni dvěma fakty: *) Ivy měl jít okolo 20. října na povinné první očkování proti vzteklině, *) přes zimu, která byla přede dveřmi, jsou kynologické aktivity minimální, takže zahájení nějakého kursu základní poslušnosti v této době bylo velice nepravděpodobné. Z toho vyplývaly dvě volby: začít ještě před zimou, ihned po očkování, nebo to nechat až na jaro. Výše zmíněné negativní zkušenosti s agresivními hovawarty-samci nás vedly k tomu, že druhou možnost jsme nechtěli za žádnou cenu připustit. Na konci října 2001 otevírali v ZKO v blízkosti našeho bydliště kurs výcviku základní poslušnosti, což sice trochu kolidovalo s termínem očkování proti vzteklině, ale nakonec se vše uspořádalo a Ivy začal ve svých 6 měsících navštěvovat kynologické cvičiště. Nebyl to speciální výcvik se zaměřením na hovawarty, které se už někde konají, takže jsme byli připraveni, že když zde bude vládnout tvrdý dril, tak s tím skončíme. Naštěstí zde používali již modernější metody výcviku, takže jsme zůstali - na cvičiště chodíme pravidelně dosud.   [25.2.2003]