Naše postřehy

Volba plemene

    Jak jsme volili plemeno, tj. hovawarta, popisujeme stručně na stránce Z historie - ranné začátky - Volba plemene. V té době jsme, jako úplní začátečníci, některé aspekty volby plemene neuměli docenit nebo jsme je úplně pominuli.
Náchylnost plemene k dědičným vadám a chorobám
    K jednomu z důležitých aspektů, kterému jsme v době výběru plemene našeho psa nevěnovali téměř žádnou pozornost, patří, dle našeho názoru a získaných zkušeností, náchylnost plemene k různým dědičným chorobám a vadám. Typickým příkladem tohoto problému je DKK (Dysplazie kyčelního kloubu). Nejde jen o to, že taková vada vyřadí psa z plemenitby, ale časem ho také vyřadí z plnohodnotného psího života. Z vlastní zkušenosti víme, jaký je smutný pohled na 3 letého německého ovčáka s DKK 3/3, který po cvičáku za sebou "táhne" zadní nohy a normální pohyb mu dělá potíže - a to není jediný případ, který jsme viděli. Také časté návštěvy u veterináře jsou pro majitele takového psa nejen finančně náročné, ale i neradostné.
    DKK rozhodně není jedinou vadou či chorobou s dědičnými předpoklady. Proto je vhodné už při výběru plemene věnovat této problematice zvýšenou pozornost. Z tohoto hlediska představuje plemeno Hovawart dobrou (možná dokonce velmi dobrou) volbu.   [24.3.2003]
Délka a druh srsti
    Toto téma je stručně a výstižně pojednáno např. v knize Všechno o psech 1000+1 rada, v kap. Výběr psa, rada č. 127. Aspektem dlouhé srsti jsme se sice při výběru správného plemene zabývali, ale až nyní po praktických zkušenostech víme "zač je toho loket". Jsou zde 2 základní problémy: *) všudypřítomnost hovawartích chlupů, *) vysoká schopnost hovawartí srsti lapat bláto a špínu. Jak píšeme na jiném místě, náš Ivy tráví většinu dne a celou noc venku, na několik hodin denně si ho bereme do bytu. Je nutno přiznat, že jeho hovawartí srst a jeho pobyt v bytě nám přináší jisté komplikace. Musíme plně souhlasit s citací z knihy: "Jemná podsada dlouhé srsti létá a dostane se i do hodin, do uzavřených skříní a do knih v nich. ... je jí všude plno."
    Citaci z knihy: "Dlouhá srst je také ideálním lapačem prachu, písku i bláta, takže z každé vycházky ... přinese váš miláček domů slušnou porci špíny." můžeme doplnit naší zkušeností: obzvláště v období bláta (podzim až začátek jara) po návratu z cvičáku je opravdovým hrdinstvím vzít psa domů. Někdy proces rozhodování, zda vzít psa domů či nikoli, představuje těžký duševní boj. V případě hrdinského přístupu je totiž nutno psa očistit, což někdy představuje 20 minutovou usilovnou práci 2 lidí. Někdy zvítězí v člověku i srab (obzvláště, když partner nemůže pomoci) a pes zůstane venku, do té doby než špína zaschne a přirozenou cestou opadá (což může trvat v době plískanic i pár dní).
    Přes vše výše uvedené - my jsme si zvykli a bereme to jako méně příjemnou stránku soužití s hovawartem, která je však přetrumfnuta stránkami vysoce příjemnými, které převládají. Navíc - pro psa, který je většinu dne a celou noc venku (i v mrazech), je dlouhá srst životní nutností.    [24.3.2003]

Výstavy krásy

   Našeho psa jsme si původně nevybírali podle předpokladů k výstavním úspěchům, takže nás k první účasti na výstavě inspirovaly až vytrvalé poznámky typu "to je krásný pes" od různých lidí. Tak jsme "prošvihli" vystavování ve třídě dorostu a první výstavy se náš pes zúčastnil ve věku svých 12 měsíců. A hned na této první výstavě (MVP v Č. Budějovicích 28.4.2002) u pana rozhodčího Nesvadby ze Švýcarska Ivy skvěle uspěl a získal hodnocení výborný 1 a titul CAJC. To nás příjemně zaskočilo, ale současně i zavázalo, abychom začali vážně uvažovat o účasti na dalších výstavách. Poté následovalo několik výstav, které dopadly pro našeho psa skvěle, ale na MVP v Mladé Boleslavi se rozhodl pan rozhodčí MUDr. Beneš Viktor udělit mu za světle hnědé oko v černé srsti známku "velmi dobrý". Od té doby začínáme postupně chápat, že pro některého rozhodčího je světle hnědé oko u plavého hovawarta v pořádku, kdežto u černého hovawarta ne.   [24.3.2003]

Krytí

"Naše" první krytí
    Při prvním krytí naším psem byla nevěsta prvnička, náš pes byl také ještě panic. Ani majitelé fenky, ani my jsme neměli žádné zkušenosti s krytím psů.
    První den krytí se uskutečnily 4 kola pokusů o spojení. V prním kole si Ivy počínal nemotorně a zdálo se, že mu musí v mozku sepnout, co má dělat, když mu přítomná fenka tak voní a navíc se mu tak lákavě nastavuje. Snažení Ivyho bylo neúspěšné a po čase ho vyčerpalo. Ve druhém kole se zdálo, že Ivy už má jasno a vypadalo to, že už je to jen otázka několika okamžiků, než dojde ke spojení. Fenka však vždy uskočila, přitom ale opakovaně zaujímala polohu svědčící o tom, že má "své dny". Po řadě pokusů byl Ivy vyčerpaný a další pokusy o krytí neměly v tuto chvíli smysl. Třetí kolo pokusu o spojení se svým průběhem téměř nelišilo od druhého, jen "nasazení" aktérů bylo intenzivnější, což vyvrcholilo tím, že při fixaci fenky se Ivymu podařilo do ní vniknout a dopravit své sperma do jejího poševního vchodu (nikdo neví, zda hlouběji). Teprve čtvrté kolo přineslo dokonalé pokrytí, včetně svázání. Při překrytí následného dne si už pes i fena počínali jak profíci a vše proběhlo hladce.
    V souvislosti s prvním krytím je potřeba poděkovat Romaně Stejskalové, která se obětavě a vstřícně osobně zúčastnila téměř celé anabáze s krytím a významnou měrou se zasloužila o to, že vše dobře dopadlo. Kdyby to neusměrňovala, neuplatnila své bohaté zkušeností a nepůsobila svým klidem, tak by vše bylo rozhodně složitější.    [31.1.2004]